Nejednoznačnosti

Jóó, to kdybychom věděli. :-D Další věc, na kterou nelze jednoznačně odpovědět, ale na to jste si u této rubriky už asi zvykli. No, přesto to opět zkusím...

Zjednodušená odpověď:

Scooter hraje taneční hudbu, která je v daném období trendy, no ale kterou si dělá tak trochu po svém - tvrději, úderněji, energičtěji, čímž vybočuje z řady klasických popových písniček v rádiích. Zvuk, který patří spíše do alternativního undergroundu uzpůsobují uchu většinových mainstreamových posluchačů. Pokud to vyjde, kapele patří místo na výslunní hitparád, protože posluchači, unaveni stále tím stejným receptem na "zaručené hity", jsou rádi za oživení hudební scény. Jenže, když to nevyjde, skupina se asi pustila do žánru, který jim nesedí, nebo to prostě už přepískli a běžní posluchači jejich zvuku přestávají rozumět. Ne, na jednu větu to zjednodušit nešlo. :-)

Podrobná odpověď:

Zadejte do Youtube vyhledávače heslo "Scooter", stiskněte enter, zavřete oči a náhodně klikněte na nějaké video. Mohu vám zaručit, že ať už narazíte na jakoukoli písničku, určitě nebude znít jako dvacet dalších věcí, co vám do toho hrajou na pozadí na Óčku. Kombinace silných melodií, které se jen těžko dostávají z hlavy, ikonický MC H.P. s jeho povzbuzujícími hláškami a energická párty nálada - to jsou prvky, které buď musíte milovat nebo z čista nenávidět.

Nevybavuji si žádného jiného interpreta, který by si tak dlouho udržel jednu tvář. Ostatní jakoby se nechtěli smířit se svým zvukem, začnou po čase experimentovat a svou hudbu otočí o 180 stupňů nebo naopak zpopíkovatí, případně se zacyklí, všechno zní stejně, až upadnou do zapomnění. Scooterům se tohle nikdy nestalo, a to ze dvou zcela jednoduchých důvodů. Za prvé, drží krok s aktuálními trendy, jejich hudba je vždy moderní, neopakují stále dokola zvuk z devadesátek jen proto, že je "starej dobrej". Ano, styl zůstává stejný, stále je poznáte, ale nikdy to nezní jako stará vykopávka, pokaždé se trefí do hudby, co právě frčí. A za druhé, Scooteři svou tvorbu důsledně rozdělují na singly a albové skladby, jejich hudba je velice rozmanitá. Nestane se tak, že by jedno album byla párty kalba a to druhé sada plná slaďáků, jen proto, že měla kapela melancholickou náladu. Naopak, na každém albu najdete průřez několika typy písní. Hledáte hit, máte ho mít! Chcete něco na oddechnutí, poslužte si. Už vám to MC pokřikování leze krkem? Není problém, pusťte si instrumentálku. A sem tam i na ty slaďáky dojde. :-)

Každé album je komplexní, má svou vlastní logiku, a proto byste jej neměli posuzovat pouze podle toho, jaké z něj vyšly singly. Při poslechu alba jako celku najednou přestanete nahlížet na Scootery jako na "komerční sračku". Za nealbovými skladbami je schováno něco více. Žádná povrchní odrhovačka, žádná rychlokvaška, ale poctivá práce ve studiu, srdce vložené do každého tónu. Co se snažím říct, že Scooteři zdánlivě neztrácí svou "singlovou" tvář, protože ji ztratí ihned při vydání každého alba. :-) Proč výrazně měnit recept, který funguje, když Scooter hity prorazí v každé době? A na druhou stranu, proč se bránit dělat písničky i trošku alternativně, když je mohou v klidu zařadit na album, pro fanoušky, není nutné je cpát do rádia? Speciální kategorií jsou B-sidy, bonusové skladby na singlech, které nabízí vyloženě experimenty. Ano, Scooteři umí dělat i relaxační chillout písně, undergroundové techno, tvrdší hardstyle nebo trance.

Zkusme si to vysvětlit na příkladu. Máte ještě zapnuté to Youtubko? Tak si projedem třeba album No Time to Chill. How Much Is the Fish? - typická Scooter hitovka s legendárním refrénem, nechybí na žádném koncertě. Pak tu máme Frequent Traveller. Orientální arabský motiv? Hmm, a kde je ten blonďák a jeho "TUC, TUC"?? Odskočil si na cigárko, v pohodě, jen jsme v albu pokročili o něco dále... a nezní to vůbec špatně, že? ;-) A co třeba Eyes Without a Face? Cože, Scooteři a ploužák s kytarou a klavírem? To je nějaký omyl, ne? V žádném případě, stále jedem totéž CD. Zakončíme to Time and Space, co říkáte? H.P. je zase na rauchpauze, ale tentokrát se ocitáme v tanečním klubu, dunivé beaty všude kolem nás a do toho silná trancová melodie jako z jiného světa. No a teď mi zkuste odpovědět, jestli Scooter hrajou mainstream nebo underground. :-D

Mezi těmito dvěma světy je strašně tenká hranice a Scooteři na ní úspěšně balancují už skoro třicet celých let. Mainstreamová komunita je nikdy nepřijme, protože popík prostě nehrajou a hrát nebudou. Undergroundová komunita je má zase spojené s jejich "komerčními písničkami" a ani zbytek jejich produkce není dost hardcore na to, aby splnil vstupní kritéria. Ideální posluchač je tedy ten, který hledá alternativu k dance a popu, ale o něco přístupnější, než nějaké psychedelické tekno. Scooter tvorba může být naopak vstupní bránou do obou stran barikády. Třeba já to tak mám, že jakmile Scooter začne hrát nějaký žánr, dostane se mi pod kůži a následně se mi líbí i skladby jiných tvůrců, které by mě jinak neoslovily. Stalo se mi to třeba u bigroom housu a hardstylu.

Závěrečné zhodnocení:

Scooter propojuje svět mainstreamu s undergroundem a obráceně. Takže, jakým albem dneska začnete? :-)