Nejednoznačnosti

Rok, kdy umřeli Scooteři...

Jak víme, kapela Scooter je tady s námi už hodně dlouho a je samozřejmé, že za tu dobu stačila zaujmout spoustu posluchačů, nabrat hodně nových fanoušků a v průběhu let jich taky plno ztratit. Může za to hned několik faktorů jako časté obměny členské základny, experimentování s různými hudebními styly, přechod do světa digitální hudby a celkově vývoj od "boy bandu" po zcela profesionální uskupení. Pojďme si shrnout nejzásadnější momenty proměny skupiny, které jistě poznamenaly mnoho z nás, ať v tom pozitivním či negativním směru.

1996 - Album Our Happy Hardcore, odklon od stylu debutu a prvních singlů

1996/1997 - Alba Wicked a Age of Love, větší pronikání popu a housu do zvuku kapely

1998 - Odchod Ferrise, nástup Axela, pomalu ustupující image veselé chlapecké raveové skupiny, změna stylu videoklipů

1999 - Tvrdší zvuk, odklon od popu zpět k undergroundu, větší důraz na instrumentální skladby

2001 - Návrat HPV do refrénů

2002/2003 - Odchod Axela, příchod Jaye, profesionálnější zvuk a mix, postupná změna stylu videoklipů (více povrchní), mnohem více coverů a samplování, čím dál méně autorských nápadů

2004 - Album Mind the Gap, odklon od undergroundu, čím dál větší vliv mainstreamu, mnohem větší důraz na osobnost frontmana, ostatní členové jdou do pozadí, výrazně menší počet instrumentálních skladeb

2006/2007 - Odchod Jaye, příchod Michaela, postupné prohlubování předchozích negativních trendů, méně profesionální zvuk a mix skladeb

2007 - Album Jumping All Over the World, dominantní žánr jumpstyle/hardstyle, celková proměna zvuku a image kapely včetně videoklipů, více popový zvuk a povrchní styl, na druhou stranu kapela tímto hodně omládla

2009/2010 - Definitivní zaříznutí maxi singlů, pouze 2-tracky bez B-sidů, remixy na ústupu, už žádné další 12'' singly na vinylu, větší důraz na digitální distribuci hudby

2011 - Album The Big Mash Up, velké experimentování se styly, výrazný pokles energie v písních, vzrůstající počet klipů bez nápadu, šitých horkou jehlou, čím dál méně zajímavé playlisty na koncertech

2012/2013 - Album Music for a Big Night Out recyklující starší nápady, zvuk i kapela bez náboje, fyzické 2-track singly jdou postupně do pozadí

2013/2014 - Odchod Ricka, příchod Phila, zásadní proměna zvuku skupiny, dominantní bigroom house a house obecně, převažující autorské nápady (na písničkách se podílí skupiny autorů), mnohem méně coverů a samplů, nové, svěží a chytlavější ženské/HPV vokály, profesionálnější a mainstreamovější zvuk, obnovena distribuce alb na LP, definitivní odklon od remixování skladeb jiných interpretů či produkce vedlejších projektů

2015 - Definitivní přechod na digitálně distribuované singly, jako skladba navíc většinou jen nevýrazné extended mixy

2017 - Album Scooter Forever, tendence návratu ke kořenům, oldschool styl skladeb, ale celkově horší produkce a mix, opět více samplování, krátký návrat fyzických 2-track singlů

2018 - Odchod Phila, dočasný nástup Etnika (na turné, bez produkce)

2019 - Nástup Sebastiana, návrat energického zvuku a mladšího image skupiny, velmi chytlavé melodie a vokály, lepší produkce a mix, zajímavé extended mixy, vyvážený poměr autorských nápadů a převzatých melodií, spolupráce s jinými interprety, nový model vydávání singlů (větší počet singlů před vydáním alba)

2022/2023 - Odchod Sebastiana a Michaela, nástup Marca a návrat Jaye, neuchopený hudební styl i image, laxní přístup k videoklipům i singlům, kolísavá kvalita produkce, aktuálně nejasná budoucnost kapely

Sluší se poznamenat, že aktuální novinky na denní bázi sleduji teprve od alba Under the Radar Over the Top, takže ne všechny události jsem mohl autenticky prožít, ale stejně, za podstatné milníky v historii Scooter považuji rok 2004, album Mind the Gap, kdy ubylo instrumentálních skladeb a od té doby neslyším ten starý dobrý underground zvuk, ale zase chápu, že toto byl přirozený vývoj, který nešlo zastavit. Dále rok 2007 a album Jumping All Over the World, z kterého jsem byl prvně zděšený, ale zpětně ho vnímám jako jednu z nejlepších nahrávek, kdy se Scooteři přestali brát tak strašně vážně, což je vrátilo zpět do časů první kapitoly - krátké, ale velmi svěží období, odlehčený jak zvuk, tak klipy. Pak kombinace let 2011 s obrovským propadem produkce a energie a 2014, kdy kapela naopak zažila strmý vzestup zpět, ačkoli se to tak nemusí ve stínu událostí odchodu Ricka zdát. No a pak samozřejmě rok 2019, kdy jsem nejprve viděl sympaťáka Sebastiana naživo v Ostravě a potom začaly vycházet první singly s ním, z nichž jsem byl nadšený. Nemyslím si, že šestá kapitola musela nutně končit, klidně jsme mohli pokračovat dál, všechno klapalo, zvukově i vizuálně, tudíž se mi u sedmé kapitoly poprvé stalo, že z ní jsem upřímně zklamaný, nevnímám žádnou změnu k lepšímu a vlastně už by mi ani nevadil důstojný konec Scooteru. Nerad to říkám, ale tak to cítím, bohužel.