Nejednoznačnosti

Jaký smysl má reedice alb 20 Years of Hardcore?

Pojďme si to připomenout. Už je to 10 let, co vyšlo v reedici prvních 15 alb, od And the Beat Goes On po The Big Mash Up. Na oslavu 20 let historie kapely a jak jsme později zjistili, také jako rozlučka s Rickem. Protože kolekce slibovala i raritní kousky, zřejmě hodně z nás si do toho dosadilo, že se dočkáme i dosud nevydaných nebo těžce sehnatelných záležitostí, což se nakonec splnilo jen částečně, naopak plno věcí chybí. Z těch zcela neznámých trezorových věcí jsme nakonec spatřili pouze jeden remix (Hyper Hyper Prezioso Mix 2). Každý poctivý fanoušek tedy všechny nebo velkou většinu věcí už dávno zná nazpaměť (o to víc zamrzí, že se na kompilacích objevuje hned několik nepříjemných chyb) a naopak pro někoho, kdo se s kapelou teprve seznamuje, je to najednou zbytečně velká nálož. A pokud si chce někdo nostalgicky zavzpomínat, jak v mládí pařil na Scootery na diskotéce, tomu stačí obyčejná výběrovka, nepotřebuje tyto speciály. Jaká je tedy ta správná cílovka? Je to naprosto jednoduché - my fanoušci!

Koukněme se na to z úplně opačné stránky. Ruku na srdce, ne každý z nás si kupuje (nebo tehdy kupoval) všechnu hudbu na CD. Takže neznamená, že když všechny skladby známe díky tomu, že jsme si je po netu různě nastahovali nebo je dal někdo na Youtube, že jsou opravdu všem takto na jednom místě k dispozici. A i ti nejvíce hardcore sběratelé, kteří by zvládli dát celou edici dohromady z toho, co už mají doma, přece musí ocenit, že vše dostanou takhle prakticky na jednom místě, ve velmi slušivém obalu. A nesmíme zapomínat ani na ty, kteří jedou čistě digitální hudbu (oficiální stahování nebo stream). Zkusili jste si někdy pustit online alba a singly vydané před rokem 2002? Je to jedna velká změť bordelu, kdy se do studiových skladeb motají ty koncertní, do albových singlové, do singlových ty zkrácené z 24 Carat Gold. Evidentně si s tím hrál někdo, kdo znal Scootery pouze z koloběžky. A ne všechny skladby jsou distribuovány digitálně, jako třeba remixové edice singlů z první kapitoly. Tyto remixy tedy poprvé vycházejí online a právem je lze nazývat za raritní. Všiml jsem si, že situace se pomalu zlepšuje a skladby se postupně opravují, ale to až teď, po deseti letech! Díky reedicím se v tom všem konečně udělal pořádek.

Po vizuální stránce je to lahoda, i s těmi pár chybami. Atraktivní digipak obaly, použita původní grafika i fonty, takže na první pohled ani nepoznáte, že se jedná o reedici, tak dobře a autenticky vše vypadá. Díky bonusovým CD si lépe uvědomíte, co jaké album pro kapelu znamenalo, a které pecky v té doby vznikly. A i když je někdy náročné poslechnout vše na jeden zátah (plno podobných verzí několika málo písní), přesto je fajn mít všecho pohromadě. A když to vezmeme úplně do důsledku, díky tomu se definitivně zjistilo, které skladby jsou vzácné - ty, které tu nevyšly. :-)

Abych nezapomněl, poslední věcí, nad níž můžeme polemizovat, je remaster všech skladeb. Já osobně to nepoznám, nejsem takový audiofil. Celkově asi bude zvuk silnější a výraznější, ale někdy se mi naopak zdá, že původní hlasitost některých tónů byla lépe vyvážená a ne tak přebuřená, případně utlumená, ale možná jen hledám něco, co tam není, netuším. Osobně si nemyslím, že toto je důvod, proč se o kolekci zajímat nebo ne.

Takže na závěr? Stačí otevřít svou mysl a přijmout edici 20 Years of Hardcore jako významnou součást Scooter diskografie. A také je dobré si uvědomit, že Scooteři měli na každé album co dát jako bonus, protože mají v rukávu plno remixů a B-sidů, které mnohdy klasická alba převyšují, toto o sobě nemůže říct každý interpret. :-)